Kalendář akcí

POZDRAV OD BROUČKŮ OD MARKETY

POMLÁZKA patří mezi významné velikonoční symboly. Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14. století, z paměti pražského kazatele Konráda Waldhausera. který ji popsal ve velikonočním kázání. Pojem pomlázka značí svazek spletených proutků z vrby, břízy, ovocných stromů nebo i z vinné révy… Pomlázkou je také nazýván výsledek koledování, ojediněle se s tímto názvem setkáme u jména pokrmu, kterým je plzeňská nádivka „Sekaná pomlázka z pomletého masa“.

Proutek je symbolem mládí, svěžesti, ohebnosti, zdraví a účelem pomlázky je tedy pomladit dívky a ženy, tak, aby byly zdravé, pilné a veselé po celý rok. V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná, zašel i do chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství – děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.

Šlehalo se nejen během Velikonočního pondělí, ale také i o Velikonočním úterý, zvaném „odplatné outerý“, kdy děvčata oplácela hochům.

Pomlázka má mnoho krajových názvů, které si s dětmi můžete zkusit vyslovit a potrénovat tak oromotoriku, roztleskat na slabiky nebo určovat první, případně poslední hlásku slova a rozvíjet tím sluchovou percepci. Na mapě si také můžete ukázat, z jakých krajů názvy pochází, všímat si jejich umístění na ploše, velikosti:

Binovačka a vinovačka – pomlázka pletená z prutů vinné révy

Dynovačka – z Chodska, znamená nástroj šlehání a koledu

Houdovačka, hodovačka – odvezené od hodu, velkého svátku spojeného s hostinou

Koleda – jihomoravské Vranovsko

Kyčkování, kyčkovanka, kyčka – Opatovsko

Mrskút, mrskot, mrskut, mrskanda, mrskačka – jižní a střední Morava

Pomihod, pamihod, pomrhod – zkratka středověkého popěvku „Pomni hody doprovody“, střední

Čehy, zejména Rakovnicko

Sekačka – Žďársko

Šlahačka, šlahání, šlehačka, vyplácání – oblast jihovýchodní Moravy

Šmigrust, Šmirgust, Šmekúrst, Šmekustr, Šmykustr, Šmerkust, Šmerkous – severní Morava a východní Čechy

Tatarec, tatar – střední Morava

Korbáč, Karabáč – Morava (původ slova pochází z tureckého kyrbáč – bič, důtky)

Dalšími regionálními názvy jsou: žila, žíla, metla, švihačka, šihačka, šihota, čugár, kančúch, roučačka a mnoho dalších. (zdroj: Bestajovský, M., Velká kniha lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce)

 

My jsme se s klukama rozhodli, že si z proutků vyrobíme zvířátka. Vypravili jsme se proto k potoku. Cestou jsme si všímali, které proutky/větvičky jsou ohebné a mohli bychom je použít, a které jsou naopak příliš tvrdé. Prohlíželi jsme si také rašící pupeny, přivoněli si k těm rozkvetlým a zjistili, že zatímco některé stromky už odkvétají, jiné teprve pupeny nasazují. Napadala nás řada otázek: Který proutek je delší? Který kratší? Kolik jsme jich nasbírali? V které ruce jich mám víc? V které méně? Kde jsme jich viděli nejvíc? A jak vlastně poznám vrbu, kde se jí daří a proč?…

Nasbírané proutky jsme přes noc namočili, aby se nám snadněji tvarovaly a nelámaly se. A teď už hurá do práce :-)

                     

                       

 

Na závěr jsme se o zajíčkovi, který je v lidovém pojetí symbolem zmrtvýchvstání (neboť zajíc prý nikdy nespí, působí tak proto, že nemá oční víčka), naučili koledu:

 

Hody, hody doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka

a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli,

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem,

malovaná vajíčka.

 

Mějte krásný Pašijový týden. Budeme rádi, pokud se do tvoření pustíte a vaše výrobky nám zašlete :-)